Na původním toku Dunaje založil bavorský vévoda Odilo z rodu Adolfingerů vlastní klášter Alteich. To se datuje rokem 731, moderní badatelé to však datují o deset let později, 741. Patrocinium říšského světce Mauritia ukazuje na úzké kontakty zakladatele s Burgundskem. První mniši pak přišli ze známého ostrovního kláštera Reichenau. Platili za specialisty na obdělávání mokřadů a bažin. Poloha Alteichu na břehu Dunaje určovala obtížnost zemědělství a v běhu staletí byla postihována mnoha povodněmi a zátopami. Naopak byla výhodná pro rybářství a poskytovala po Dunaji možnosti přepravy zboží.
Karel Veliký - 788
Poté, co byli Agilofingerové v Bavorsku zbaveni roku 788 moci, převzal Karel Veliký místní opatství jako říšský klášter. V polovině 9. století stál Alteich na vrcholu své světské moci. Na počátku 10. století byl pak klášter při válečných přepadech zničen. Civilní moc nastoupila na místo mnichů a zřídila zde vévodskou hrobku Luitpoldingerů.
Svatý Gotthard - 990
Po roce 990 se vrátili do Alteichu Benediktini. Za časů císaře Heinricha II. vedl sv. Gotthard (sv. Godehard) klášter Alteich k novému rozkvětu. Jako obzvláštní vzácnost opatruje opatství ve svém kostele jeho roucho a botu. Hůl sv. Gottharda se dodnes používá při zasvěcování nového opata – naposledy na podzim 2001. Současně se sv. Gotthardem zde působil blahoslavený Gunther, příbuznýs královskými rody Ottonů a uherských Arpádů. Tento hrabě z Duryňska připojil mýcením a propojením okrajových cest Český les. Tam také zemřel jako osadník v Dobré Vodě. Ve své diplomatické misi byl zakladatelem míru mezi Němci, Čechy (Böhmen) a Uhry (Maďary).
Duchovní vyzařování 11. století
O duchovním působení Alteichu v 11. století svědčí další blahoslavení: poustevník Wilhelm a poustevnice Alruna, Salome a Judita. Mnozí mniši tohoto konventu převzali jako reformující opati jiné kláštery; mezi jinými blahoslavený Alram z Kremsmünsteru, nebo sv. Thiemo od sv. Petra v Salcburku. Především ale blahoslavený Richer jako opat ve známém Montecassinu. „Výroční knihy Alteichu“ jsou důležitým zdrojem studia historie Ottonů a doby vlády Saleriů. Okolo roku 1100 založil hrabě von Bogen asi čtyřicet kilometrů na horním toku Dunaje jeho nový domovský klášter „Altach“. Osídlen mnichy z Alteichu, stal se brzy „Horním Altaichem“ (Oberen Alteich), zatímco starší Altaich byl veden pod jménem „Dolní Altaich“ – Nieder Altaich.
Císař Friedrich 1152
V roce 1152 uzavřel Friedrich I. Barbarossa podřízení opatství říšské moci. Jako dík za pomoc při královské volbě daroval proto Niederaltaich jako léno biskupovi Eberhardu II. z Bambergu. Vlastními pány Niedereltaichu byla druhé poloviny 12. století mocná hrabata z Bogenu. Coby zástupci centrální moci v oblasti se pokusili získat klášter pro sebe.
Dům Wittelsbachů 1242
Roku 1242 přešla říšská správa nad Nieder- altaichem jako dědictví hrabat Bogenských na Dům Wittelsbachů. Jako důsledek získalo tím Bavorské vévodství zemskou vládu nad klášterem. Wittelsbachové udělili pak klášteru titul Dvorní Marky (Hofmark).
Gotické stavitelství církevních staveb 1260
Bamberským lénem zůstali až do sekularizace, pontifikáliemi z roku 1241 opatření, opati z Niederaltaichu; ti byli i správci Bamberského dómu. Velmi brzy převzal klášter architekturu gotiky. Opat Hermann( současně též známý historik) a jeho pět následovníků, vybudovali mezi lety 1260-1326 nový klášterní kostel jako svého času největší vnitřní chrámový prostor v celém Podunají.
Mýcení Českého lesa 14.století
Na rozdíl od ostatních bavorských benediktinských klášterů zažil Nieder- altaich období duchovního úpadku v 15.století. Dobu reformace přestál konvent naproti tomu s poměrně málo přestupy k novému učení. V duchu pozdní renesance vládlo v Niederaltaichu ve smyslu kulturním a vědeckém, dění velmi živé.
Úpadek a vzestup v 15.století
In contrast to the other Bavarian Benedictine Abbeys, Niederaltaich experienced a phase of spiritual decline in the 15th century. However, the Abbey withstood the later Reformation with relatively few monks leaving to join the new religion. In the spirit of the Late Renaissance, an active period of cultural and scientific awakening dominated life in Niederaltaich.
Třicetiletá válka 1634
Ve třicetileté válce byl klášter postižen těžce. Navzdory svým mohutným hradbám byl švédskými oddíly v letech 1634, 1641, 1647 a 1648 totálně zničen. Katastrofy požárů v letech 1671 a 1686 pak opět zničily i ty skrovné nové začátky.
Baroko 1700
Výrazně působil v Niederalteichu v čase baroka opat Josico Hamberger (1700-1739). Skoro všechny dosud zachované klášterní stavby pochází z této doby. K tomu patří i barokní vnitřní výzdoba ranně gotického kostela, dohotovená v roce 1727. Za povšimnutí zde stojí zejména přestavba kostelního kúru mladým Johannem Michaelem Fischerem a víc než 200 samostatných fresek od Andrease Heindla.
Hospodářský vrchol 18.století
V pozdním 18.stoletím byl Niederalteich nejbohatším benediktinským klášterem v kurfiřství Bavorském. Jeho zemědělským majetkem bylo včetně lesů 170 čtverečních kilometrů polností. A to včetně výnosných vinohradů ve Wachau. Lodní doprava po Dunaji byla pro klášter bezcelní. Kolem roku 1784 byl zdejší opat také pánem Markt Hengersbergu a dvorů Niederalteich a Arnbruck. K tomu stovky usedlostí pod kurfiřtskými zemskými soudními okrsky. K opatství patřily: proboštství Rinchnach a sv. Oswald (od roku 1567) v Českém lese, stejně jako Spitz an der Wachau . K tomu dohlíželi páteři z konventu na osm farností v jižním Bavorsku a farnost Aggsbach v Rakousku. Pro dalších 21 farních kostelů měl Niederaltaich tzv. návrhové právo.
Sekularizace 1803
Zrušení opatství začalo v listopadu roku 1802 převzetím klášterních úředníků do kurfiřtských služeb. Také majetek kláštera byl od té doby svěřen do státní správy. Vlastní sekularizace postihla Niederaltaich 21. března 1803 na den Svatého Benedikta. Opat a část čtyřiceti tří členů konventu žili do roku 1806 dále v klášteře. Většina páterů převzala pak duchovní správu. Stejně jako v mnoha ostatních klášterech stali se konventní kostely obecními. Původní farní kostel byl stržen. Část této budovy sloužila jako státní sýpka, další část jako škola. Zbytek byl prodán do privátních rukou. Roku 1813 uhodil do areálu blesk a většina budov byla v pozdějších letech zbourána.
Znovuosídlení 1918 Priorát / Opatství 1930
Roku 1918 byl klášter Niederaltaich obnoven jako převorství patřící k opatství v Metách. Opětné povýšení na opatství následovalo už roku 1930. Od roku 1932 nese opatský kostel čestný titul: Papežská „Basilica minor“.
Duchovní těžiště – Ekumene 1930
Už kolem roku 1930 se ekumenické učení stalo duchovním středobodem zájmu Niederaltaichu. Od roku 1965 disponuje místní ekumenický institut vlastním výzkumným a konferenčním centrem. Jedna skupina konventu praktikuje bohoslužby podle Byzantinského rituálu.
Byzantinský kostel Sv. Mikuláše
V roce 1986 byly prostory bývalého klášterního pivovaru upraveny pro bohoslužby Byzantinské liturgie.
Vzdělávací instituce
Od roku 1948 vedou Benediktini v Niederalteichu Gymnázium Sv. Gottharda zaměřené múzicky a na výuku moderních jazyků. V roce 1959 byla u nás postavena katolická škola pro vzdělávání dospělých, která nese jméno „Landvolkshochschule St. Gunther“. Je vzdělávacím centrem diecézí Passau a Regensburg. Roku 2001 zahájilo provoz Konferenční a ubytovací centrum St. Pirmin. Už od roku 1962 nabízí klášter Niederaltaich možnost zvanou „Klášter na čas“ – možnost poznání klášterního života pro každého. Toto zařízení napodobily mnohé kláštery v okolí. Nedaleko opatství leží klášter Uršulinek dokončený a zasvěcený roku 1979.
Obec Niederalteich
Naše obec prošla za posledních 50 let zásadní hlubokou společenskou proměnou. Hospodářskou základnou bylo drobné zemědělství a přivýdělek v řemeslných činnostech. Dnes je Niederalteich domovem pro 1.930 obyvatel, kterým nabízí 300 pracovních míst v obchodě, řemeslech a činnostech, obzvláště pak ve službách. Plocha obce zabírá deset čverečních kilometrů na obou březích Dunaje. V Gundlau pak leží jedna z nejvýznamnějších oblastí ochrany ptactva v Bavorsku. Na druhém břehu Dunaje se rozkládá při ústí Isaru oblast ochrany přírody celoevropského významu.
Zdroj: Původní výňatky z: Niederaltaich – Bayerns Tor zum Osten. Christian Lankes, Haus der Bayerischen Geschichte. Augsburg. Překlad Rudolf Tomšů
